Jeho pracovištěm a vášní je jedna z nejkrásnějších zahrad v Evropě: Cord Panning je jednatelem nadace "Fürst-Pückler-Park Bad Muskau" a ředitelem parku. Park s fantastickými vizuálními osami, které stírají hranici mezi Německem a Polskem, však nebyl vždy takovým klenotem, jaký v něm návštěvníci nacházejí dnes. "Už když jsem sem před 25 lety přišel, dělo se toho hodně - ale obnovit tuto ping-pongovou hru estetických vizuálních os společně s Polskem bylo něco velmi zvláštního." Bylo třeba mnoha dlouhých procházek a dobrodružných výletů divočinou a podrostem, vždy při hledání starých historických stromů a historických kamenných laviček, které vyznačovaly vizuální osy. "Opakovaně jsme byli konfrontováni s pohraničníky, kteří na nás namířili samopal a nejčistší, nejkrásnější polštinou se ptali, co to děláme," vzpomíná na první dny s lehkým úsměvem Cord Panning. I po dvou letech se čas od času ztratil, protože tam, kde dříve byly vyhlídky a obnažené staré stromy, které dávaly parku strukturu, teď nebylo nic než divočina. Když se dnes procházíte po neuvěřitelných 830 hektarech, které park zabírá, a kocháte se jedinečnými výhledy, je to téměř nepředstavitelné.
Pro Cord Panning má však park, který byl v roce 2004 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, zcela jiný aspekt.
"Zvláště dnes, kdy jsou strukturální změny na jazyku všech, si často vzpomenu na knížete Pücklera. Všichni ti, kteří nad ním tehdy kroutili hlavou, jsou dnes již zapomenuti, ale princ Pückler zůstává nezapomenut. Dnes bychom možná udělali dobře, kdybychom podobně jako on přemýšleli v širších časových rámcích. Fascinuje mě vizionářství knížete Pücklera, který se pustil do mamutího estetického projektu navzdory všem ekonomickým důvodům. Otázkou je, jak bychom dnes mohli takové hráče do Lužice znovu přilákat. V tomto krásném regionu na nás čeká prostor, svoboda a příležitosti. Ale čekat na tyto lidi nestačí, musíme aktivně něco dělat, abychom byli atraktivní - i pro bývalé Lužičany, kteří se chtějí vrátit. To, co utvářelo tuto krajinu, je mnohem trvalejší než relativně krátká fáze industrializace, totiž interakce lidí s krajinou. Oblouk se táhne od středověké rybniční krajiny biosférické rezervace až po Lužické jezero po povrchové těžbě.
Dalo by se téměř říci, že Lužice se vznáší v prostoru, neexistují zde žádné jasné hranice, a to je na tom tolik fascinující. Mohou a musí zde vznikat nová spojenectví, a to i přes hranice."
Cord Panning je v Lužici již dlouho doma. Vždy znovu si uvědomí, kolik pokladů mu tento region nabízí, když k němu do Lužice poprvé přijedou hosté. Pak je pokaždé rozmazlený výběrem. Má jim nejdříve ukázat park v Muskau nebo Görlitz, který považuje za jedno z nejkrásnějších měst v Německu? Nebo snad hrázděné domy s malebnými zahradami u domků, nápaditou hustotu hrázděných domů v Schönau či některý z působivých klášterů?
Ale pro jeho velkou profesní lásku, park Fürsta Pücklera v Bad Muskau, je doporučení jasné: "Zvláštnosti parku Muskau nejlépe oceníte z okrajů teras, kdy park odhalí svou plnou monumentalitu, kterou jinak známe jen z anglických krajinářských zahrad. A v místě, kde Nisa protéká koncovou morénou, u anglického mostu, je malá lavička, ze které si lze výhled obzvlášť dobře vychutnat."
Cord Panning v rozhovoru
Která čtyři místa ukazujete návštěvníkům, kteří jsou v Lužici poprvé?
- Především Muskauer Park, nejkrásnější park v Německu.
- Turistické stezky v globálním geoparku UNESCO Muskauer Faltenbogen / Łuk Mużakowa. Zejména geopark u dolu Babina. Stal se fantastickým zážitkem kulturní krajiny, kde se prolíná minulost se současností.
- Skvělý je Görlitz s nejstaršími světskými domy v Německu na náměstí Untermarkt. A Görlitz je také centrem městské kultury a kreativity.
- Ocenění se dostalo i Ostrovu smyslů na Berzdorfském jezeře.
