Kdo si myslí, že dudy jsou domovem pouze ve Skotsku, je na omylu. Ve středu Evropy, v Horní Lužici, se totiž na černobílé dudy hraje téměř nepřetržitě už 400 let. Své o tom dobře ví Wolfgang Kotissek z Lužickosrbského folklorního souboru Schleife e.V., který hraje nejen na dudy, ale také na malé a velké třístrunné housle a od roku 1975 tyto tradiční lužickosrbské lidové nástroje vyučuje. Narodil se v Leipe ve Spreewaldu a svůj druhý domov našel v Horní Lužici, v Halbendorfu ve farnosti Schleife. "Život tady ve farnosti se mi líbí. O tom, jak je Lužice pestrá a živá, se asi nejlépe přesvědčíme, když se podíváme na lužickosrbské zvyky, které určují kulturní život v průběhu celého roku. Zapojují se do nich všechny generace a všechna řemesla, kterých tu ve vesnici máme ještě 50 různých. Tuto soudržnost můžete cítit - a to charakterizuje lidi, kteří zde žijí.
Ale je to také pestrá a historicky jedinečná kulturní krajina Lužice, které se Wolfgang Kottisek nemůže nabažit. Na velmi malém území se zde nacházejí hned tři památky UNESCO: Park Fürsta Pücklera v Bad Muskau, Biosférická rezervace Hornolužické vřesoviště a rybniční krajina a Geopark Muskau Arch. Lužice nabízí vše od nížin až po nízká pohoří. Je to malebný klenot, přestože těžba uhlí ji po staletí poznamenávala: "'Bůh stvořil Lužici - a ďábel do ní vložil uhlí', to je rčení, které výstižně vystihuje, jak blízko k sobě tu vždy mělo požehnání a prokletí," říká Wolfgang Kottisek. "Mnoho vesnic muselo ustoupit těžbě, mnoho mladých lidí z regionu odešlo. Skutečnost, že lužickosrbská kultura, její jazyk, tradiční kroje, zvyky, písně, hudba a tanec nejenže přežily všechny tyto změny, ale znovu zažívají oživení, vypovídá hodně o lidech, kteří zde žijí - a snad i o těch, kteří stejně jako já ztratili pro Lužici srdce."
